#01 RADEKMOŤKA.CZ
Kdo je Radek Moťka ? To se dozvíte na mém blogu, kde se budu sem tam zabejvat tím, co dělám a co mě profesně či osobně ovlivňuje. Na začátek všeho jsem si dal za úkol se představit. Kdo jsem? Co dělám? Proč dělám to, co dělám a proč zrovna radekmotka.cz? Úvodní příspěvek má bejt prej chytlavej, upřímnej a možná i trošku vtipnej. Jestli jsem teda na workshopech o začátcích podnikání dával pozor.
Kdo je Radek Moťka ?
Narodil jsem se a prvních 19 let prožil v malebném krajském městečku jménem Ústí nad Labem, kousek od CHKO České středohoří a hradu Střekov. Taky vedle hospody, hřbitova a dvou městských krematorií. Přes asi roční anabázi v matce měst jsem se dostal do ještě malebnějšího města pod Ještědem. Zde žiju něco přes 10 let. Celý můj život je tak pevně spojen se Sudety a nevím proč se hřbitovy (aktuálně bydlím opět kousek od hřbitova a nejstaršího krematoria zemí Koruny české).
Už jako malý kluk jsem se motal v kuchyni, ale paradoxně jsem chtěl být učitelem. Přesto jsem absolvoval SPŠ Stavební a jeden semestru ČVUT v Praze, což teda není zrovna pedagogickej směr vzdělání. Školy v Praze jsem ale záhy zanechal. Zanechal jsem i brigády v CaféTramvaj na Václaváku a přestěhoval se do Liberce za tehdejší přítelkyní. Ihned jsem pojal podezření, že tohle město se mi bude líbit! Toho času jsem pracoval na pasportizaci městských komunikací a během několika málo týdnů jsem po vlastních prošel několikrát celým Libercem tam a zpět. Mezi tím vším jsem si podal i přihlášku na místní Technickou univerzitu na obor učitelství s aprobací Dějepis – Zeměpis, kam jsem byl po absolvování přijímacího řízení úspěšně přijat.
Podnikání jsem spojil se svým jménem, obličejem, příběhem a zkušenostmi. Tedy spojením, které mě zavazuje.
(tm)
Vysoká škola života
Studium šlo jako po másle, takže během 6,5 roku jsem úspěšně dokončil bakalářské studium (nevím proč uváděný jako tříletý obor) a nastoupil na navazující magisterské studium jednooborové historie se zaměřením na vzdělávání. V té době jsem několikátým rokem pracoval na VŠ kolejích v jedné z nejproslulejších hospod a do toho jsem byl částečně zaměstnán jako operátor call centra Komerční banky. Práce to byla nesmírně náročná, protože jako každou práci, i tuhle jsem dělal na 100% (tu za barem myslím). Tržby se samy neudělaj, takže jsem leckdy suploval své zákazníky, avšak o to poctivěji.
Po takřka dvou letech amnézie jsem se rozhodl změnit svůj život a nastoupil jsem do třetí největší projekční kanceláře v ČR. Zde jsem se stal konzultantem softwaru na sledování stavebních zakázek. Tím bohužel skončila má dráha studujícího profesionálního historika, které se momentálně věnuji jen na amatérské badatelské úrovni. Začala ale etapa nová, spojena právě se stavebnictvím (jaká náhoda), která byla šmrncnutá i trochou té pedagogiky.
Digitalizace českého stavebnictví
Během 6 let jsem se vypracoval z konzultanta přes projekťáka až na vedoucího střediska. Byl jsem u zavádění digitalizace do českého stavebnictví, posunu změny myšlení v tomto zastaralém oboru. Aktivně jsem se podílel na pilotních projektech zavádějící BIM metodiku, zejména v nasazení a aktivním využívání společného datového prostředí (CDE). A to na největších liniových stavbách u nás (mj. na stavbě dálnice D35 úsek Časy – Ostrov a Opatovice – Časy v Pardubickém kraji). Zde jsem působil jako Koordinátor CDE, což je pozice, která byla v oboru neznámá. Díky tomu jsem se každodenně setkával skrze různé komunikační kanály s odlišnými typy lidí, musel jsem se naučit s nimi mluvit a motivovat je ke změně myšlení a přístupu k jejich práci.
Proškolil jsem stovky lidí, prezentoval na konferencích a psal články do odborných periodik. Stále více jsem se ale věnoval předávání získaných zkušeností dalším lidem a postupně pochopil, že to je cesta, kterou se chci dál ubírat. Tedy vzdělávat ostatní a aktivně jim pomáhat překonat nesnáze při zavádění (nejen) technických novinek do jejich života. Celej život jsem chtěl bejt učitelskej, ale nikdy mě nenapadlo, že mohu vzdělávat dospělý.
Proč zrovna Radek Moťka ?
V mezičase jsem pracoval i na sobě samotném. Hledal cesty, jak se zbavit předsudků, které mě brzdily, učil jsem se pracovat s neustálými změnami, které život (nejen pracovní) přináší. Či jsem začal řešit svou minulost a hledal odpovědi na otázky, které mě rušily v přítomnosti. Prošel jsem řadou kurzů osobnostního rozvoje i kurzy rozvoje měkkých dovedností. Zlepšil jsem se ještě víc v už tak dobré komunikaci, zlepšoval jsem své manažerské dovednosti. Naučil se přijímat kritiku a aplikoval jsem do života 4 dohody Miguela Ruize. Postupně jsem cítil klid (já tomu říkám ticho) a stával se víc a víc sám sebou.
Celej život jsem chtěl bejt učitelskej, ale nikdy mě nenapadlo, že mohu vzdělávat dospělý.
(rm)
Na konci roku 2019 jsem se rozhodl, začátkem roku 2020 dal ve firmě výpověď a šel cestou vlastního podnikání. V něm využívám toho, proč jsem byl u klientů oblíbený. Tedy pro svoji otevřenost, proklientský přístup, schopnost hledat cesty tam, kde to jiní vzdali nebo třeba pro schopnost domluvit se s kýmkoli prakticky na čemkoli. Pro svoji komunikativnost, pozitivní přístup k práci a zejména proto, že to co dělám mě baví, naplňuje a vidím v tom smysl. A taky, že si už na nic nemusím hrát a přetvařovat se pro blaho firmy. A lidé tohle dobře vycítí. Podnikání jsem proto spojil se svým jménem, obličejem, příběhem a zkušenostmi. Tedy spojením, které mě zavazuje.
Radek Moťka